Víte, že váš mozek si vůně pamatuje? Nevěříte? Nevím jak komu, ale většině lidí se stává, že nějakou vůni cítili v dětství a když ji ucítili po letech v dospělosti, tak se jim vůně vybavila, a dokonce si vybavili prostředí, kde se vyskytla. Vidíme tedy, že mozek si to skutečně pamatuje. Ještě něco pro odborníky, vůně umí zpracovat a uložit do paměti olfaktorická část limbického systému mozku. Že nevíte, kde to je? Nic si z toho nedělejte, já to také netuším.
Podstatné je to, že to mozek zpracovat umí a uchovat také. Ale nyní pojďme, abych tak řekl k jádru pudla.
Jak a které vůně do bytu?Rozhodně se nebudeme zabývat výrobou, tu jsem popsal v jiném článku, ale jejich umístěním. Bohužel, žádná literatura, pokud už nějakou seženete, se v názorech moc neshoduje. Takže je velmi těžké určit co a kam.
Tak v ložnici prý nic těžkého, jen lehčí vůně, které nejsou agresívní. Do kuchyně tyto naopak klidně mohou a mohou i na WC. Sem také vůně „opojné“, tedy těžké květinové. A do obývacího pokoje prý takové lehké a relaxační.
No, tolik z literatury. Já se domnívám, že každý člověk má rád něco jiného. Znáte to. Jednomu voní tvarůžky, druhému zase smrdí. Takže asi tak.
Vy si prostě vůně vyzkoušejte. Pokud si myslíte, že vaše tělo jim rozumí, a že mu dělají dobře, tak experimentujte. Dobrý výsledek bude zaručen. Tedy jen pro vás samozřejmě, návštěvě to vyhovovat nemusí. Ale je to váš byt, tak co.
Nevoní vám kuchyň? Dejte jí tvrdý úder vůní citronovou. Chcete lépe spát, zkuste směs sušených bylin, vyrábí se již v takzvaných spacích polštářcích. Nevyhovuje? Zkuste zase něco jiného, třeba levanduli.
Je prostě třeba zkoušet, i když já se domnívám, že v praxi se to podle žádné knihy dělat nedá. Jedině podle sebe a nenechte se ničím ovlivnit. A ještě varování, pozor na alergii! V případě reakce raději vyhledejte alergologa a experimentování s vůněmi odložte až co vám řekne.
