Každý z nás si prošel systémem vzdělávání. Minimálně pak základním vzděláním a v dnešní době snad téměř všichni i středoškolské vzdělání s maturitou nebo bez. Vysokoškolské vzdělání pak bylo výsadou opravdové inteligence. Bohužel však v dnešní době už není tak úplně pravda. Můžeme se setkat s řadou středoškoláku a ti mladší z nás mají jistě i vlastní zkušenost, že střední škola je dostatečně nepřipravila na další studium nebo pracovní proces.
To ovšem velká škoda, jelikož právě základní a středoškolské vzdělání by mělo být odrazovým můstkem k dalšímu rozvoji. Čím je však pokles kvality způsoben? Ještě před dvaceti lety byli středoškoláci inteligentní lidé, kteří nezískávali maturitu téměř zadarmo. Dnes však už vysokoškolský titul není výsadou a znakem inteligence, ale nutností.
Titul Bc., Ing. nebo Mgr. má už dnes téměř každý proto se tito lidé na ostatní a lidi „pouze“ s maturitou můžou dívat z patra. Přitom nám vysoká škola nedá nic nového a nerozšíří naše obzory. Často se pohybuje na stejném středoškolském principu, kdy dostaneme předem stanovený úkol, který máme zpracovat a následně jsou od nás očekávány výsledky. Není zde žádný prostor pro osobní názor či rozvoj.
Fungování testů je však taky značně mrzuté, a to na všech třech úrovních. Opisuje se snad všechno, od klasických semestrálních testů, čtvrtletky a průběžné písemky tak i eseje a závěrečné práce. Poslední zmíněná je obzvlášť ostudná. Pokud student na základě svého tříletého studia předloží práci a v ní myšlenky někoho jiného jedná se lehce o zklamání.
O to horší je, že nad tím profesoři a vyučující zavírají oči. To vede k produkování nekvalitních studentů, kteří nastupují do zaměstnání s minimálními znalostmi.
Systém nebude fungovat, dokud vzdělání opět nezíská vážnost a studenti nebudou zapálení do studia. Těžko říct, kde je problém. Jestli ve schopnosti zaměstnanců nadchnout žáky pro danou věc nebo přežitý systém vzdělávání, který nejde s dobou, nikomu nic nedává a pouze dusí rozvoj osobností jednotlivých osob.
