Znáte film „Což takhle dát si špenát“? Vystupuje v něm řada špičkových herců té doby, kteří podávají vynikající herecké výkony, a tak se mohou diváci skvěle bavit. Také jsem se bavil, je zde řada vtipných i poučných momentů a mezi nimi také situace, kdy Vladimír Menšík cvičí s činkami a způsobuje povyk v domě tak, že na něj vyběhne paní domácí, která toto nehodlá tolerovat. Pan Menšík tu žije v podnájmu se svou nastávající ženou, která s ním čeká dítě, a oba dva se musí přizpůsobovat dané situaci. Nedovedu si představit, že bych s přítelkyní zakládal rodinu a bydlel v pronajatém bytě. Připadá mi to nedůstojné a otravné, neustále být někomu cizímu po jeho vůli a nemít ani možnost uspořádat si své vlastní bydlení po svém.
Vlastní bydlení je vlastní bydlení a když už za něj musíte platit, pak mi připadá mnohem rozumnější platit za hypotéku pravidelné splátky, i když za své bydlení něco přeplatíte, než platit nájemné, což jsou vysloveně vyhozené peníze. Nájemné je jen povolení k pobytu v cizí nemovitosti, ve které ale nerozhodujete o tom, jak bude vypadat. Nemůžete si ji svévolně přestavět a upravit a to je právě to, co mi tu vadí v samotném principu. Kdybych v bytě jen přespával, pak je mi to vcelku jedno, ale když tam budu chtít žít s manželkou a dětmi, pak bych si rád přizpůsobil bydlení podle potřeb mé rodiny.
V naší ulici bydlí mladý pár se dvěma malými dětmi a mají byt na americkou hypotéku bez registru https://www.hypotekybezregistru.cz/. Je to jejich vlastní byt a nejsou tudíž závislí na žádném pronajímateli. Další manželský pár, co už hypotéku na byt splatil, žije přímo v našem domě a tito lidé patří k těm, co v České republice vlastní nemovitosti spolu s dalšími necelými osmdesáti procenty obyvatel. Naše země není rájem nájemního bydlení, lidé si tu v drtivé většině váží svého vlastního nemovitého majetku a je pro ně stejně důležitý jako všechno ostatní.
