Politické reprezentace se tu více a tu méně často střídají u moci. Někdy se dokážou titíž lidé udržet u kormidla či koryta celou věčnost, jindy takové politiky sesadí dříve, než se tito stihnou pořádně rozkoukat, někdy se mění vlády podle rozpoložení voličů v době voleb, někdy po neodpustitelných skandálech, vlivem intrik nebo třeba i násilných státních převratů.

Naše země zažila ve své podstatě všechny typy takových změn. Viděli jsme po rychlých společenských změnách padnout vládu jedné strany, která do té chvíle dostávala prakticky sto procent všech hlasů, viděli jsme vlády odvolané z důvodu nejrůznějších skandálů a ostud, viděli jsme nedávný obrat v názorech voličů a leckteří z nás i vliv vstupu nepřátelských či nepřátelsky spřátelených vojsk na změny na politickém Olympu. A viděli jsme i vlády, které odešly jenom proto, že už nepřesvědčily o tom, že jsou nejlepší, a ve volbách zcela regulérně propadly. Inu, politika.

A co pro nás volby, onen nejnormálnější způsob předávání moci jedněmi druhým, znamenaly a znamenají? Dost často naděje na to, že bude lépe. Jež se ale mnohokrát nevyplnily, což se opakovalo tak často, že už mnozí z voličů vlastně podlehli skepsi a voleb už se ani nechtějí účastnit, maje pocit, že ať bude zvolen ten nebo onen, pro lidi to bude znamenat vždy jenom prohru.

Zkrátka a dobře už se u nás politikům moc nevěří. A to často plným právem. Protože mnozí z nich mají tolik másla na hlavě, že kdyby šlo o máslo skutečné a ne pomyslné, měli by při cenách tohoto produktu nadosmrti vystaráno. A když k tomu přičteme, kolikrát byli pravičáci po dosednutí na ministerská a poslanecká křesla rázem populisticky levicoví a kolikrát dobrosrdečně vypadající levice po získání moci vzala lidi u úst, není divu, že jsou na tom vrcholní politici, co se jejich společenské prestiže týká, na úrovni obyčejných uklízeček. Což navíc někdo vnímá ještě i jako urážku takových uklízeček, za nimiž je obvykle vidět aspoň kus dobře odvedené práce.